Obraz pastýře a oveček v mnohém vystihuje náš vztah s Bohem. Ovečka skloní hlavu a začne spásat trávu, jde stále vpřed a najednou se zarazí. Zvedne hlavu a tušení se potvrdí: je sama. Všichni ji opustili. Pastýř někam odešel, další ovečky se někde zatoulaly. To je častý příběh nás lidí. Žijeme si svůj každodenní život, jdeme stále dopředu. A najednou si můžeme uvědomit, že z našeho života se nějak vytratila modlitba, čas u Bible, čas ve společenství Božího lidu. Ve víru povinností, různých úkolů i koníčků se z našeho života nějak vytratil Bůh. Ale je to přesně opačně, to my se často od Boha vzdálíme. Jak je dobré, že pastýř, Ježíš Kristus, hledá své zatoulané ovečky. On chce být s námi teď a tady i ve věčnosti.
Děkujeme, Pane Bože, za to, že ty nejsi daleko od žádného člověka.