„Jméno je nejvyšší titul, jaký můžete člověku dát.“ Na tuto poučku jsem narazil před mnoha lety a zapamatoval si ji na celý život. Pokud si pamatujete jméno člověka, s nímž jednáte, máte z poloviny, nebo dokonce zcela vyhráno. To platí nejen ve světě byznysu. Nejednou jsem slyšel svědectví o tom, jak mizerně se cítí člověk, kterého se neděli co neděli v církvi doptávají: „A jak se vlastně jmenujete?“ Se svým jménem jsme bytostně spjati. „Jsi lumpidlo,“ řekl jsem před časem svému tříletému vnukovi. Rozdurděně mi oponoval: „Já nejsem lumpidlo, já jsem …“ a hrdě pronesl své jméno a příjmení.
Kriste, ať nosíme oprávněně tvoje jméno. Nechť tvému jménu, tomuto nejvyššímu z možných titulů, věnujeme svou hrdost a péči.