Luther říkal, že modlitba je řemeslo, ve kterém se máme po celý život zdokonalovat. Učíme se, jak přicházet k Hospodinu. Jak před ním klečet, křičet bolestí i mlčet. Někdy jen vnímat to, že Bůh je, někdy vděčně vyznávat lásku, a někdy dokonce diskutovat či vyjednávat. Radovat se a plakat. Můžeme dělat modlitební procházky, číst si cizí modlitby, skládat ty svoje do básní, nechat se inspirovat duchovními velikány i obyčejnými křesťany. S modlitbou čteme i Boží slovo, za to srozumitelné Hospodina chválíme, to náročnější předkládáme k exegezi Duchu svatému. Celý život se máme cvičit v tom nejzákladnějším křesťanském řemesle. To ale nestačí. „Ze všeho nejdůležitější je, aby se srdce stalo v modlitbě svobodným a dychtivým,“ říkal Luther. Touha je něco, co dává modlitbě evangelijní vášeň.
Otče, nechť je pro nás modlitba řemeslem i opravdovou vášní.