Dnes je namístě vzpomenout si na všechny mimořádné činy Hospodinovy. Já myslím na svého dědečka Jaroslava, kterému Bůh zachránil život v časech 1. světové války. Jinak bych se nenarodil. Myslím na svou maminku Květoslavu, kterou Bůh uzdravil, když jako dítě dostala tyfus. Jinak bych se nenarodil. Myslím na svého otce Slavoje, kterému v 50. letech hrozilo 12 let vězení na Borech; soudili ho za Čepičky na vojně, protože se nechtěl vzdát Krista ani církve. Kdyby dostal trest v horní sazbě, jistě bych se nenarodil. A myslím i na to, jak jsem v Nízkých Tatrách padal z hory Chopok, a kdyby mě Bůh zázrakem náhle nezastavil, nepsal bych tyto řádky. I proto chci jako Izraelci pod horou Sínaj slibovat, že budu žít, jak mně Hospodin přikazuje.
Nebeský Otče, dej nám sílu žít podle tvého slova.