Všechno v žalmu začíná výkřikem: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám.“ Chvále vždycky předchází krize či konflikt, a konflikt, jak to známe z literatury i z vlastního života, posouvá děj. Rádi bychom se vyhnuli utrpení a střetnutím s bolestnou realitou, ale jen tak se v životě posuneme dál, jen tak budeme mít spolu s žalmistou co vyprávět našim bratřím a sestrám ve shromáždění Božího lidu. Jen tak budeme také moci chválit našeho Pána. Skutečné chvále a adoraci Boha také vždy předchází naše beznaděj, bolest, strach a často i hřích. Teprve potom, když jsme zachráněni a je nám odpuštěno neomluvitelné chování, může nastat čas uctívání. Rozhodně bychom pak neměli v našich shromážděních mlčet.
Nebeský Otče, děkujeme, že měníš zlořečení v požehnání.