To je refrén všech prorockých volání. Naléhavá výzva k naslouchání a osobní Boží pozvání. Ono volání se nestalo méně naléhavým, ačkoli zní už tisíce let. Každé generaci ožívá znovu, zní z kazatelen, v písních i knihách. Celá Bible je takovým prorockým voláním zvoucím k životu. Jenže ty uši, které by měly poslouchat a nechat slovo, aby proměňovalo, jsou často ucpané. Buďto jsme nahluchlí, nebo se nedoslýchavými děláme. Ptáme se znovu a znovu na jasné věci. Slyšíme: "Miluj bližního bez rozdílu." A odpovídáme: "Cože? Neslyším, můžeš mi to, Pane, zopakovat?" Dáváme dokonce někdy přednost zajímavějším falešným hlasům před hlasem Pastýře. Ale ty život nepřinesou. Proto nastražme uši a berme Boží slovo nám osobně zjevené, kázané, zpívané i čtené velmi vážně. Je nenahraditelné v tom, že jako jediné přináší člověku pravý život.
Pilně nastražujeme uši, Pane, mluv k nám, jak sám chceš.