Slova proroka Zacharjáše vyjadřují neochvějnou Boží lásku k jeho lidu. Boží lid je pro Hospodina tak cenný, že ho prorokova slova přirovnávají ke zřítelnici oka. Tato láska je na jedné straně láskou náročnou a výlučnou. Na druhé straně ale nepomíjí nikoho. To dokládají slova evangelia, která o Bohu říkají, že „dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé“ (Mt 5,45). Protože Bůh takto miluje celé své stvoření, jsou i naše provinění proti ostatním lidem proviněním proti němu. Bůh proto nařizuje lásku i k těm z obecného pohledu méně významným, které evangelium nazývá „nepatrnými bratry“.
Pane, odpusť, jestliže jsme slovem nebo skutkem někomu ublížili a svévolně ničili, co jsi stvořil, anebo se proviňovali lhostejností a nevšímavostí.