V jedné písni zpíváme: „Nevím, co mi zítřek tají, strasti bez konce se zdají, mraky cestu zakrývají, ale Bůh je spása má. Bůh je záštita má, Bůh je záštita má, s ním nemusím se bát.“ Není to jen laciné povzbuzování, stojí za ním prověřená víra našich předchůdců ve víře. Prorok Elijáš prchá před pomstou královny Jezábel. Měl pochybnosti o sobě samém a o smyslu svého života a přál si umřít. Anděl mu donesl chléb a vodu. Než ho anděl vzbudil podruhé, vlastně mu dal také čas na odpočinek. Nemusíme být štvanci na útěku. Stačí, že si připadáme jako závodníci všedních dnů v závodě bez cíle. Starosti o to, co všechno mám stihnout, jak vyjít s penězi a obstarat rodinu, jak splnit své závazky vůči církvi, ty umoří kdekoho.
Nebeský Otče, prosím, pošli dnes i mně svého posla s povzbuzením nebo mě pošli povzbudit druhé.