Levita žijící mimo Jeruzalém popisuje svoji nenaplněnou touhu po obecenství s Bohem. To se ve starozákonní době vyjadřuje účastí na chrámových bohoslužbách, které byly i v naší covidové době všelijak regulovány. Křesťané ale mají oproti autorovi Žalmu 84 výhodu – oni sami jsou příbytkem Ducha svatého, a tedy mohou být v Boží přítomnosti neustále. Je na každém, aby si ujasnil, jestli je to v jeho životě opravdu žádoucí skutečnost. Neboť stejně jako chátrá opuštěný dům, tak i člověk jako už jen někdejší příbytek Božího Ducha chátrá, pakliže v něm není touha po shromáždění věřících. Kéž je i pro nás obecenství s Bohem a služba jemu zdrojem radosti a potěšení, nikoli jen útrpnou cestou ke spasení.
Pane Bože, Hospodine zástupů, blahoslavený člověk, kterýž naději skládá v tobě.