David volá k Bohu, když prožívá tíseň a těžkosti. Uvízl v bezedném bahně, strhává ho proud řeky. Je nespravedlivě odsuzován, posmíván, pomlouván i tupen. A přes to všechno nebo právě proto vyznává: „Já se budu modlit k tobě.“ Ano, jdu se svou modlitbou k tobě, Bože. Proč? Protože nevím o nikom jiném, ke komu bych šla. Neznám nikoho jiného, kdo rozumí mým slovům, mým nářkům, mým prosbám, mým přímluvám, mým modlitbám tak jako ty.
Drahý Bože, přicházím dnes k tobě se svými nářky, se svojí prosbou, se svojí přímluvou, se svojí touhou, se svými díky, protože dáváš čas milosti. Vyslyš mě, Bože, ve své velké lásce, zachraň mě ve své věrnosti!