V církvi se čím dál víc prosazuje fenomén chval a uctívání Hospodina. Křesťané touží bytostně zakoušet Boží přítomnost uprostřed církve, prožívat Boží lásku a opětovat ji chválením.
Král David, hudebník, zpěvák, skladatel a básník, měl s uctíváním bohaté zkušenosti na mnoho způsobů; poučme se jedním z nich. V Žalmu 109 chválil Hospodina nikoli mezi lidmi, kteří smýšleli stejně jako on, otevíral svá ústa nikoli v bezpečném a emocionálně příhodném prostředí lidu Božího, kde všichni spolu s ním pozvedali své dlaně. Nikoli, chválil Boha mezi mnohými nepřáteli, kteří ho odsuzovali, mezi těmi, kteří měli ústa plná zlořečení, a sám se rozhodně necítil nijak komfortně. Naopak, ve svém nitru se viděl jako ubožák se zraněným srdcem... Přesto a právě proto otevíral svá ústa k veliké chvále, protože věděl o Boží spáse.
Bože, přijmi prosím i ode mě mou oběť chval.