Ve staré Anglii se v malém městečku připravoval soud. Obžalovaným byl synovec soudce. Jednalo se o drobnou krádež. Lidé byli přesvědčeni, že soudce navrhne nejmírnější, podmíněný trest. Jaké bylo překvapení všech, když soudce řekl: „Obžalovaný se odsuzuje k nejpřísnějšímu trestu.“ Odsouzený byl zdrcen, lidé v soudní síni byli velmi překvapeni. Jejich překvapení bylo ještě větší, když po skončení soudního řízení přistoupil soudce k lavici obžalovaných, svlékl talár, vytáhl peněženku a škodu i pokutu zaplatil ze svého. Něco takového pro nás udělal Pán Ježíš. V Ž 130,4 čteme zvláštní slovo: „U tebe je odpuštění, tak vzbuzuješ bázeň.“
Kéž by nás provázelo Boží odpuštění, které v nás vyvolá bázeň Boží.