Kraličtí k v. 5 připomínají: „vstaňte a mějte se k tomu“ – ano, k chvále! Uprostřed napětí a shonu života jsme nakloněni k opaku. Známe dny naplněné lamentováním, negativními myšlenkami i tísnivými slovy a la izraelští „reptáci“. Je to téměř naše přirozenost. Ta česká ještě jaksi umocněná. I jako křesťané se hádáme a diskutujeme s Pánem Bohem. O věcech svých nebo našich bližních. Nebeský Otec nám rozumí, nezamáčkne nás jako otravující komáry. I dnešním slovem napřimuje naši vnitřní nalomenost. Rozfoukává jiskřičky čadícího knotu, byť poslední. Důvěřuj v něj (Iz 42,3). Scéna popsaná v Neh 9,1 je skoro komická: jsou zahaleni pytlovinou, posypáni hlínou. Jde o to, vstát a mít se k chvále. Chvála pokorných lidí uzdravuje je samé i jejich okolí.
Pane, ať se děje cokoliv, dej mi odvahu i dobrou vůli tobě děkovat.