Považuji se za dobrého křesťana. Snažím se dodržovat Desatero. Vím ale, že je stále co zlepšovat. Tak jakýpak spor. Snažím se pokorně přijmout i to, co ovlivnit nemůžu, a Pánu Bohu do toho nemluvit. Před rokem jsem onemocněla, srdce mi pracuje na 15 %. Trvalo mi rok, než jsem se s tím smířila a přijala nový, nemocí limitovaný život. Ale Bohu jsem nezlořečila. Jenže! Můj vlastní spor, uvědomuju si po přečtení dnešního verše, je toto: Vždyť já před Bohem tajím některá zákoutí své duše. Tam hluboko uvnitř jsou myšlenky, které jsem na Boží světlo nevynesla. Ukrývám je a hýčkám jako tajemství, do kterého nikomu nic není. Ani Bohu ne!
Pane Bože, prosím, pomoz mi odhalit se před tebou tak, aby nebylo nic, co bych před tebou skrývala jako svůj malý soukromý spor. Chceš mě celou. Tady jsem.