Už jste někdy slyšeli, že rodič řekl o svém dítěti: „Mám z něj radost, veselím se z něj“? Mnohem častěji slyšíme: „Měl by přidat v matice“ nebo „Není moc šikovný na domácí práce.“ Když už někdo mluví o svých potomcích v superlativech, často to vyznívá nafoukaně nebo falešně. Bůh, náš Otec, však říká: „Budu se z nich veselit.“ Tečka. Neklade žádnou podmínku: „Až se polepšíte, napravíte, pokud budete…, kdybyste nebyli…“ Je krásné vědět, že se ze mě někdo veselí. I přes mou nadváhu, upovídanost, urážlivost… A je krásné vědět, že mne Ježíš spasil. Proto se mohu veselit i já.
Děkuji ti, Otče, že mi prokazuješ dobro. Prosím, abych se i já dokázala veselit ze svých blízkých.