Na našich dětech se mi mimo jiné líbí jejich slova vyznání lásky vůči nám rodičům. Každý den od nich několikrát slyším: „Mami, mám tě rád.“ Tak nějak si už člověk zvykl na tato slova. Vždyť které dítě by nemělo rádo svoji matku? A která matka by nechtěla slyšet od svého dítěte, že ji má rádo? Jednoho dne mě jeden z našich synů pořádně rozzlobil. Neudělal to, na čem jsme se domluvili. Pak jsme si sedli a já se zeptala: „Co pro tebe znamená, když mi říkáš: Mám tě rád? Protože pro mě to znamená, že jsi ochotný mi pomoci. Že mě nenecháš pracovat až do vyčerpání, aniž bys mi pomohl. Anebo že se mnou budeš sdílet nejenom dobré, ale i zlé.“ A najednou jsem si uvědomila, že totéž platí i ve vztahu k Bohu. Je tak lehké říct: „Bože, miluji tě.“ Ale potvrdit toto vyznání svým životem vyžaduje zápas, sebezapření, oddanost.
Dej mi, Pane, i toho dnešního dne příležitost a sílu k tomu, abych potvrdila svým životem, že tě miluji, že tě mám ráda.