Říká se: „Jaký člověk, takový pohřeb.“ Posledním rozloučením ale naše pozemská éra nekončí. Kromě naděje našeho nebeského bytování zanecháváme po sobě také pozemské stopy. Nejde ani tak o jméno, o to, jak na nás budou lidé vzpomínat. Jde o víc, o požehnání. Jde o to, zda si Bůh může naše životy použít, i když už tady nebudeme. Někteří budou požehnáním pro mnohé, jiní, třeba ze samoty u lesa, pro nemnohé. Jak si to Pán Bůh použije, je jeho věc. Památka toho jediného Spravedlivého je ale k požehnání pro celý svět.
Pane Ježíši, s vděčností a radostí si připomínáme tvoje narození, ukřižování a vzkříšení, které přineslo spásu každému člověku.