V opravdu těžkých životních situacích mizí pevná půda pod nohama. Tváří tvář smrti a lidské pomíjivosti, v nemoci, v tísni zaviněné nepřítelem, ale také při vědomí vlastní viny, vzdálenosti od Boha a Božích věcí na člověka doléhají pochybnosti. Když životní jistota zakolísá, člověk se ptá po smyslu. Dostavuje se strach. Nejen do těžkých chvil, ale do celého lidského života zaznívá Boží hlas a jeho zaslíbení. Kristova natažená ruka nás uchopí a přenese do jeho blízkosti. Jen spolehnutí se na Hospodina nás chrání před pádem do temných hlubin rozbouřených vod, utopením a zánikem. Nemusíme se bát volat k Bohu o pomoc, zachrání nás!
Otče náš, v důvěře k tobě voláme, prosíme, zachraň nás.