Náš žalmový verš v ekumenickém překladu nezní moc povzbudivě, pokud ho nepochopíme jako sevření do náruče milujícího Boha. Ani kraličtí překladatelé ho nepřeložili nejlépe: "obklíčils mne". Snad nejsrozumitelnější je anglický překlad NIV: "obklopuješ mne". Pak i tu Boží dlaň můžeme chápat jako ochranu, ne přimáčknutí. S tím souzní epištolní text o Božím pokoji a blízkosti. Ano, kdykoliv se snažíme před Pánem se schovat nebo utéct, zdá se nám, že jsme sevřeni a obklíčeni (Ž 139,7-12). I žalmista se toho nejdřív leká, ale pak blaženě vyznává: "Jak si vážím divů, které konáš, Bože... Sotva procitnu, jsem s tebou" (vv. 17-18). Nikdy nezapomenu na prosté, osobní vyznání manželčiny maminky. Na otázku staršovstva, proč se chce stát členkou církve, odpověděla: "Já jsem celý život před Pánem Bohem utíkala, ale už nechci."
Pane Bože, už před tebou nechci utíkat a uhýbat. Je mně dobře ve tvé blízkosti.