Z postele do nového dne se prý má vykročit správnou nohou. „Hlavně nevstat levou nohou,“ říká se. Nevíme, kterou nohou započal své putování Abram. Víme ovšem, že došel požehnání. Místo na své nohy se spolehl na Boží zaslíbení. Hospodin mu přikázal na počátku jeho cesty nelehkou věc: „Vzdej se všech kotev, které tě drží. Opusť svůj dům, rodiště i svou zem. Pohodlí domova vyměň za rozkodrcanou cestu. A očekávej, že se ti povede dobře.“ Abram Hospodinu důvěřoval a vyšel. Nemířil do neznáma. Šel tam, kde měl podle zaslíbení dostat dobré Boží dary. Děti víry, křesťané, potvrzují, že ta cesta se Abramovi vyplatila. Vydejme se dnes i my do nového dne podle Abramova vzoru. Nezáleží na tom, zda pravou, či levou nohou, ale zda následujeme Boží příkaz.
Bože, putování naším dnešním dnem ti svěřujeme.