Už jste někdy plesali před Pánem Bohem? Myslím skutečné plesání, tedy projev naprostého jásání a veselí. Někomu to může připadat bláznivé, jinému přirozené. Často se držíme zpátky, když jsme třeba na veřejnosti a projevujeme z něčeho radost. To děti jsou v plesání značně před námi. Někdy máme pocit, že se snad i zbláznily, jak se dokážou veselit. Neměl by být takto poctěn i sám Bůh, náš Otec, od každého z nás? Nejde o veřejný projev. Plesání před Otcem může být zcela v ústraní. Věřím ale, že když se zkusíme odhodlat k dětinskému plesání, tedy tomu opravdickému, můžeme tím svůj vztah k Bohu jedině prohloubit. A tak se nebojme, nestyďme a juchejme a jásejme. Vždyť je proč!
Otče, ty úžasný a dokonalý, chceme ti otevřít své nitro zcela a beze studu plesat, jásat a tančit před tvou tváří.