Je to zcela normální, běžná situace každého z nás. Bůh nás vodí svou cestou – tou bezpečnou, rovnou, krásnou a pohodlnou. A my, z vlastního rozmaru a z lidské zarputilé tvrdohlavosti, vzdorujeme, stavíme se na odpor a myslíme si, že to může být všude kolem krásnější, zajímavější a pro náš osobní rozvoj důležitější. A tak se vrháme na ty vyprahlé, kamenité a klikaté cesty a cítíme se hrdí, že to zvládáme sami… Alespoň ze začátku. Brzy, velmi brzy však přijde srážka s realitou. A blaze tomu, kdo pochopí a se studem se vrátí na cestu Hospodina, svého Boha.
Pane Bože, prosíme tě o trpělivou shovívavost. Prosíme, pomáhej nám nevzdávat se, ale hledat znovu a znovu cestu zpět, tvou cestu…