Byli jsme zaslepení. Sami jsme si svojí nevěrností nebo velikášstvím zkomplikovali cestu. Cesta se nám stala nebezpečnou strží. Místo ve světle jsme chodili tmou. Nic dobrého jsme si nezasloužili, a přesto Hospodin sám přichází. Ujímá se iniciativy a narovnává pahorky naší tvrdohlavosti. Srovnává se zemí naše představy o tom, kým je a jak ho máme uctívat a následovat. Najednou vidíme, na čem stojí naše nohy a kam vede naše spoléhání. Do záhuby, pokud spoléháme na kohokoliv jiného než na Hospodina. Do Boží blízkosti, věčného života a pokoje, pokud přijímáme toho, kdo tmu obrací ve světlo, a vydáváme se na jeho cestu.
Děkuji, Hospodine, že ne pro moje zásluhy, ale z tvého milosrdenství jsem zachráněn. Děkuji, že i když jsem selhal, ty sám se mne ujímáš a vedeš mé kroky k životu.