Žalmista přináší před Boží tvář mnohá soužení: vše, čím nás dokáže sevřít život, svět kolem nás a také lidé, kteří nám nechtějí rozumět nebo se našemu očekávání vysmívají. Přišel si sem ovšem pro naději. A oprávněně. Vždyť Hospodin je Bůh, který ze sevření vyvádí. I když nás zmáčkne beznaděj nebo tíha vlastního selhání, i když ztrácíme pevnou půdu pod nohama, on je ten, kdo otevírá cestu naděje. Za tímto vyznáním smíme tušit sílu a nosnost velikonočních činů záchrany. A kdo na tohle spoléhá, toho ve finále žádné trapné fiasko nečeká.
Svým evangeliem jsi nám oporou, Pane. Tím spíš nás uč sdílet soužení druhých a stávat se pro ně svědky tvé naděje.