Procházel jsem kdysi jeden český hřbitov a prohlížel si staré nápisy na pomníčcích. Z odstupu sta až sto padesáti let vyznívaly některé z nich docela humorně. Bylo tam na náhrobcích o různých lidech napsáno: "vážený měšťan, majitel zlatého záslužného kříže s korunkou"; "vážený starosta živnostního společenstva č. 5, majitel realit a státní zlaté medaile o průmysl český atd."; "vysoce důstojný pán a konsistenční rada, farář, vikář a slovutný děkan"; "třídní profesor Bedřicha Smetany ve IV. třídě gramatikální syntaxe na akademickém gymnáziu". Samozřejmě, lidský život nelze shrnout do jedné jediné věty. Zeptejme se však takto: Jak asi vypadá ten můj pohledem ze samotného nebe?
Pane, to, co v životě stavím, chci stavět na základech, které mají hodnotu pro věčnost. Pomoz mi stavět můj život na tobě!