Boha nemáme ve svých rukou. Už z příběhu o hořícím keři (Ex 3) víme, že snaha Boha pojmenovat a zmocnit se jej se míjí účinkem, že nemáme k dispozici žádný nástroj, kterým bychom s Bohem mohli pohnout, že on je Pán a suverén. A stejné je to s Božím slitováním a odpuštěním: je nám dáno pro Ježíšovu smrt, ale nemáme možnost si jej zasloužit a dosáhnout jej vlastní přičinlivostí a pachtěním. My lidé jsme však nepoučitelní a často upadáme do spirály úsilí o zásluhy, které nám u Boha zabezpečí lepší pozici před konečným soudem. Cestou vysvobození z falešných představ o možnosti Bohem pohnout a zasloužit si "lepší zacházení" je přijmout Boží pravidla, která nevyžadují přehršel úsilí na naší straně, ale spíše ochotu dát Bohu prostor, aby on v nás mohl působit.
Pane, měj prosím trpělivost s mou snahou zasloužit si tvoji přízeň. Ty dobře víš, co potřebuji; toto vědomí mi stačí..