Smrti chceme uniknout. Alespoň v myšlenkách. Chceme ji odsunout, smrt pro nás znamená nebezpečí, zánik. Přestože na ni nechceme myslet, zdá se, že jí nelze uniknout. A tu čteme u Izajáše chválu Hospodina, který smrt odstraní. Je to velká zkušenost víry a naděje. Víry v Hospodina, který přemáhá dokonce i smrt. Hospodin ochrání a zachová křehkého člověka. Je to pro nás velká záhada a zároveň naděje. Hospodin stojí i nad smrtí. I smrt jednou promění v život. I v hodinu své smrti se můžeme spolehnout na Hospodina. Je to naděje Velikonoc, ke kterým se blížíme. Tajemná naděje vzkříšení. Této naději se můžeme otevřít. Nechme Hospodina, aby oživil to, co je v nás mrtvé.
Hospodine, ty jsi můj Bůh, tebe budu vyvyšovat, vzdávat chválu tvému jménu, neboť činíš podivuhodné věci.