Rád se zdravím s druhými lidmi, podávám jim pravici a pozdrav volím podle situace: "Dobrý den", "Ahoj", "Čau"... Při bohoslužbách je většinou stejné gesto podání ruky (prý původně jako důkaz, že je ruka prázdná a neskrývám v ní nic, čím bych druhého ohrožoval) doprovázeno pozdravem "Pokoj tobě". A to i v situaci, kdy druhé osobě jinak vykám. Při každém pozdravu se snažím myslet na to, že jde o přání dobrého dne. Při pozdravu "Pokoj tobě" je v tom však přece ještě něco víc. Jde o přání Božího pokoje. Přijímám s vděčností přání Božího pokoje od druhého a druhému je tlumočím. Gedeón se bál, že zemře, protože viděl Božího posla tváří v tvář. Ten ho však ujistil, že setkání s Božím poslem není ke smrti, ale k životu. "Hospodin je pokoj."
Bože, děkujeme za tvůj pokoj, který vnášíš do našich nepokojů.