Když se člověku z nějakého důvodu zhroutí život, který miloval a znal, smí si i přesto vzít k srdci Hospodinovo milosrdenství a slitování, které je mu stále na dosah. Uprostřed všeho ponížení, zmatku, bolesti nad ztrátami je Bůh stále pokladem a zdrojem jeho života. Ano, i života, který se úplně změnil a už nikdy nebude stejný. Možná postupně najde sílu děkovat za vše, co neztratil. Někdy člověk ale opravdu nemůže víc než čekat na to, až se pravda o nepomíjejícím Božím milosrdenství zas stane jeho pevnou jistotou. Nezoufejme, záblesk nové naděje už se blíží.
Nebeský Otče, dej všem, kterým se zhroutil život, aby své srdce plné bolesti a zmatku prostě jen nechali ve tvých probodených zachraňujících rukou.