Bázeň Hospodinova a jeho přikázání formují život člověka. Důsledkem je jednání, které je plné milosrdenství a slitování. Říkám o sobě, že jsem věřící, ale poznají to na mně i lidé, kteří jsou v nouzi? Jsem ochoten jim pomoci, půjčit nebo dát z toho, co mi bylo svěřeno? Dávám ubožákům, nebo je přehlížím? Jak dnes zareaguji, až potkám žebráka nebo až mi přijde do schránky složenka nějaké charitativní organizace s prosbou o pomoc? Hospodinova přikázání jsou jasná: dej, smiluj se, pomoz. A bázeň před Hospodinem? Když si představím, že do mě Bůh vidí, že zná mé lakotné a sobecké srdce - jak bych se neměl bát?
Hospodine, děkuji ti, že se i nade mnou, sobeckým a zatvrzelým, smilováváš.