V knize Izajáš předchází našemu verši text: "Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí." Jakmile se jednou lijavec spustí, země je zavlažena. Už se tomu nedá zabránit. Stejně je tomu s Hospodinovým slovem: jakmile zazní, proměňuje člověka i celý svět. Boží slovo má v sobě potenci býti uskutečněno. Vždyť Hospodin slovem stvořil vše, co je, Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Jen tam, kde jsou zalepené uši a zatvrzelá srdce, naráží Hospodinovo slovo jakoby na skálu a působí jediné: odsouzení.
Hospodine, protesej mi uši, ať tvé slovo slyším - dnes, po celý advent a stále.