Judský mladík Daniel udělal kariéru na dvorech babylonských a médských panovníků. A král Darjaveš chce být vládou obtěžován co nejméně. Nahlas si proto pohrává s myšlenkou, že by Daniela pověřil správou celého svého království. To ovšem vzbudí závist ostatních úředníků.
Pošeptají monarchovi: "Udělej ze sebe boha. A toho, kdo by se modlil k někomu jinému než k tobě, hodíme lvům." Králi se nápad zalíbí a připojí pečeť. Jenže Daniel si dál denně třikrát kleká k otevřeným východním oknům, za obzorem tuší Jeruzalém a modlí se k Bohu.
Daniel je obviněn. Král rozrušen - nechce přijít o oblíbeného úředníka, zmítá se vlastní hloupostí, zákon však nelze zrušit, neodvolatelné královské slovo, královská koruna na hlavě se chvěje. Úředník stojí nad lví jámou a král mu říká: "Kéž by tě zachránil tvůj jeruzalémský Bůh." Darjaveš se postí, nespí. Ráno se z hrobu ozve hlas. Anděl protentokrát zavřel lvům ústa.
Jméno Daniel znamená: Mým soudcem je Bůh. Třikrát denně si Daniel připomíná, kdo mu dal jméno, život, komu se za něj zodpovídá. Pomalu se cvičí v důvěře, každodenně si rovná pořadí autorit. Král probdí noc, lituje - aby i jemu bylo po ránu dáno pochopit, kdo má skutečně moc rozhodovat o životě..
Pane, otevři nám, prosíme, oči, ať opravdu vidíme. Pomoz nám, prosíme, od bohorovné pýchy. Pomoz nám, prosíme, srovnat si naše autority - koho máme respektovat. Amen.