Dnešní starozákonní heslo je částí modlitby, již pronášel král Šalamoun k Hospodinu během slavnosti posvěcení jeruzalémského chrámu. Král se zde modlil za opravdově zbožný život svůj i celého Izraele, přičemž motiv této modlitby se v dějinách spásy (a křesťanské církve) nesčetněkrát vrací, ať již jde o "neklidné srdce" Augustinovo či o Lutherův bonmot: "Nač pověsíš své srdce, to je tvůj Bůh." Ano, máme-li žít jako křesťané, lze to jen se srdcem upřeným na Boha!
Novozákonní myšlenka pak věc dotahuje ještě odvážněji k tomu, že nakonec i zbožný život není nic jiného než právě (!) Boží dar.
Pane, dej nám, prosíme, z víry žít, a proto klidné srdce mít.