Lidé se často obracejí k Bohu, když je jim nejhůře, např. jde-li o nemoc postihující je samé či jejich blízké. Nejsou-li však prosby o Boží pomoc v brzké době vyslyšeny, odvracejí se od Boha: "Proč to Bůh dopustil, jsem přece dobrý křesťan?!" Jenže milost Boží se neřídí lidskou logikou. Boží království není spořitelna ani účetní kniha s položkami "má dáti", "dal"; Bůh nemá bodový systém... Kdo takto uvažuje, je zklamán.
Nežijme z vidiny prospěchu, nýbrž pro lásku Boží; radujme se z toho, že můžeme uprostřed bližních naslouchat Božímu slovu a přijímat večeři Páně. Co nám Bůh dává, přijímejme jako nenárokovatelný dar... Na mysli však neklesejme ani tehdy, když naše prosby nejsou momentálně vyslyšeny.
Bože, dej, ať máme pevnou víru ve chvílích, kdy se nám nedaří.