Představme si, jaké by to bylo, kdyby se naše úmysly vždy shodovaly s tím, co zamýšlí Bůh. V modlitbě bychom vyslovili jakékoli přání a Bůh by ho prostě splnil. Ideální stav, anebo spíš katastrofa? Vždyť naše úmysly nejsou vždy pokojné, mírumilovné a láskyplné. Je v nich také mnoho sobectví, nenávisti a pýchy. Kdyby je Bůh všechny schvaloval, a dokonce se jimi řídil, znamenalo by to pro lidstvo konec. Boží cesty se ne vždy potkávají s našimi cestami. Boží úmysly pro nás bývají nepochopitelné. Je to tak dobře, ale zároveň to často bolí. Ale skrze Ježíše Krista smíme věřit, že Bůh pro nás zamýšlí dobro, i když my často zamýšlíme zlo.
Z tvé ruky, Pane můj, co dáváš, chci vzít. Ty líp nežli já víš, co mi prospívá, co přebývá a schází.