Toto slovo pochází z dob, kdy Izraelci pravidelně přinášeli před Hospodina oběti jako výraz vděčnosti a oddanosti. Dnes sice již Bohu neobětujeme zvířata či plody země, ale přesto mu máme co přinést. Nemáme před ním úplně prázdné ruce, jak se někdy v církvi říkává. Máme mu dát zpět to, co jsme od něj dostali. Pro nás je to především dobrá zpráva: každý z nás od Hospodina něco dostal. Boží požehnání není výsadou pro pár vyvolených, ale je pro všechny. Každý jsme ovšem dostali něco jiného, jinou hřivnu, kterou máme rozpoznat (což není vždy jednoduché), a hlavně: nenechat si ji jen pro sebe. Má sloužit Božímu království. Když ji Bohu odevzdáme, jistě nezůstaneme chudí, ale naopak zbohatneme.
Dobrotivý Bože, děkujeme ti za tvé požehnání. Pomáhej nám, ať je proměňujeme v požehnání pro druhé.