Mesiášský král David umírá. Je naplněn vděčností k Hospodinu. Jeho bohatý život se ve zpětném zrcátku času stává milostí. Dovedeme i my ve zpětném zrcátku svého života vyznat, že všechno, co jsme odevzdali, dali jako dar, podělili jsme se o to s druhými, bylo jen to, co jsme předali, protože to nebylo naše, ale Hospodinovo? Zřekli jsme se toho dobrovolně, nebo nás mrzí, že jsme si to či ono měli nechat na těžké chvíle, do zásoby? Dají se však Hospodinovy dary, Boží dobrodiní nechávat na zlé časy do zásoby, nebo je máme rozdat v naději, že se nám jako chleba po vodě vrátí?
Pane, děkujeme, že máme z čeho dávat; dostali jsme toho víc, než sami můžeme spotřebovat.