Dvě touhy zápasí o člověka: touha člověka odtáhnout se od zla, nemít ho na rukou, v hlavě ani v srdci; a touha, která táhne člověka ke zlu, touha dát mu přece jenom trochu potřebného prostoru. Už pouhé přiklonění srdce, jenom přičichnutí ke zlu ohrozí integritu člověka. Stačí si jenom na chvíli přisednout k ohni, a ještě dlouho nás je cítit. Tak snadno spřátelení se zlem ovlivní to, kým jsme, co v sobě nosíme. Bůh touží po člověku a jeho sjednocení - aby touhy, které vyslovujeme v modlitbách, a touhy, které žijeme, byly stejné. Po čem touží mé srdce? Co mne rozpolcuje a ohrožuje moji celistvost v Bohu?
Drahý Ježíši, ať poznám dobré i chci dobré. Přitahuj mě svou milostí!