Jako by nám nějaký hlas našeptával, že my jsme přece ti spravedliví a Bůh má problém, za který by se měl stydět. Nevyměnily se naše role? Kolikrát jsme ho za svůj život posadili na lavici hanby za krutost, která se děje kolem nás, za zjevnou nespravedlivost. Boží spravedlnost vypadá často jinak, než bychom si přáli. A objevit vlastní hanbu je docela náročné. Chce to poctivé hledání a sebepoznání - inventuru srdce, inventuru myšlenek, činů, postojů a vztahů. Pořádně se podívat hluboko dovnitř a nalézt tam všechno to, z čeho se nám dělá nevolno. Až pak má smysl poznávat soucitného Boha, který stojí na straně slabého člověka. Nejenže stojí na jeho straně, on si s ním nakonec opravdu vyměnil místo a sedí na lavici obžalovaných.
Kriste, odkrývej naši nahotu a přikryj ji sebou samým.