Před lidmi se stydíme, před Bohem ne, lidí se bojíme, z Pána Boha strach nemáme. Děsíme se ztráty kreditu ve společnosti, ale hanbu před Bohem nepociťujeme. Ztratili jsme základ moudrosti, totiž bázeň před Hospodinem. Je to ale svým způsobem pochopitelné: lidi vidíme, Boha nikoli. Nicméně jsou ještě horší věci než pokrytecká víra, která se bojí více lidí než Boha. Opravdu zlé je, když člověk o Bohu ví a snaží se o nemožné - ukrýt před ním své hříchy. Nepochybuje o jeho existenci, ale žije, jako by Boha nebylo.
Možná ale Pán Bůh hodnotí naše ukrývání hříchů před lidmi stejně, jako bychom je ukrývali před ním, a dává nám zakusit společenskou hanbu, abychom se konečně začali stydět i před ním.
Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid...