Člověk si myslí, že je pokorný, a snadno propadne klamu. Prostě se stane obratnějším v tom, jak skrýt své přání vyniknout, svou touhu po prosazení sebe, svou žízeň po moci a ovládnutí svobody druhých, svou víru ve vlastní výlučnost. Ve skutečnosti se člověk nezřekl svého pyšného, marnivého já. A podle potřeby obratně přenáší pýchu na společenství, jehož je členem, ač sám věří, že je bez pýchy. V tom je vysvětlení nedostatku pevnosti lidských organizací, na první pohled prosperujících, a nedostatku plodnosti mnoha lidských životů, zdánlivě skvělých. Zažehli oheň, který vzplane, ale netrvá. Udělali mnoho hluku, ale celkem žádné dobro.
Dobrotivý Otče, prosím, dej, ať dar života, který jsi nám dál, nezneužijeme ve svůj prospěch, ale ať jsme solí této země.