Přemýšlím, jak Boží lid svého Pána ctil a ctí. Nějak nápadně často mi na mysl přichází slovo oběť. Oběť zápalná, oběť díků a chval, oběť přímluvné modlitby, oběť materiální i finanční (zamysli se: Ctím Hospodina, nebo jej urážím? - Př 3,9). Syn s velkým "S" o sobě Židům podle J 8,49 říká: "...vzdávám čest svému Otci, vy však mi čest upíráte." Ježíš ctil Otce dokonale a dokonale se i obětoval. Dal to nejlepší, co měl, dal sám sebe. Skrze jeho oběť jsme i my nalezli svého Otce. Podobáme se Ježíši? Dáváme i my to nejlepší? Stojí nás naše křesťanství nějakou oběť? Na závěr připomenu ono známé: Víra, která nás nic nestojí, také za nic nestojí.
J 1,43-51 * 1K 8,7-13