Když dojde k nevěře mezi námi lidmi, je to velmi bolestné. Je potom těžké, někdy až nemožné druhému odpustit. Máme pocit, že tak velikou křivdu nedokážeme překonat. Tolik lásky jsme blízkému člověku dali, a on se nám odmění zradou! Jak je to ovšem s naší věrností Bohu? Jak jemu oplácíme lásku, kterou nás po všechen čas zahrnuje? Nespoléháme až příliš samozřejmě na jeho věrnost a odpuštění? Litujeme skutečně svých provinění? A jsme si svých vin vůbec vědomi? Nepřipadá nám, že Bůh je někde daleko a my tak nepatrní, že to, co děláme nebo neděláme, přece nemá tak velký význam?
Děkuji ti, náš milosrdný Bože, za trpělivost, kterou s námi lidmi máš, a za tvou věrnost, kterou my tak často oplácíme svou nestálostí a nevěrností.