V Kostnici píše 29. června roku 1415 ve svém listu pro pana Václava z Dubé Mistr Jan Hus: "Ještě Pán Bóh vždy svú hus při životě drží a bude držeti, dokud ráčí, proti pyšnému, lakomému a rozličně hříšnému sboru, v němž Pán Bóh zná, kto jsú jeho." Poté uběhl týden léta 1415 - a všichni víme, jak celý příběh skončil. Věříme však, že Bůh zná ty, kdo jsou jeho, a že obrací lidský soud i možnou spásu. Proto i nám dnes zní z úst dávného Bileáma namísto lidského zlořečení zvěst o požehnání Božímu lidu. Bůh opravdově miluje svůj lid, přináší mu spásu, odpuštění a smíření. Pokud jsme Božím lidem, znamená to, že jsme vybráni jako ti, kdo nejsou konečnými soudci světa, ale svědky Boží spásy a nositeli Božího požehnání, než bude obsazena země zaslíbená.
Pane Ježíši, tvé odpuštění k nám promlouvá: "Vstaň a choď." Kéž dnes dokážeme jít za tebou lépe a neseme požehnání pro své okolí...