Když se ohlédneme zpět na svůj život, dozajista v něm najdeme momenty, na které můžeme být právem hrdí, ale i ty druhé, které bychom nejraději vymazali. Někdy nám je milosrdně přikrývá naše paměť, která si vybírá spíš to příjemné, ale Hospodin Bůh nás vidí v úplnosti – se všemi dobrými i špatnými stránkami, se všemi dobrými i špatnými skutky. Tváří v tvář jeho nekonečné dobrotě a lásce se můžeme cítit zahanbeni. I když jsme se snažili nekonat zlo, možná jsme nekonali dost dobra, kolik ho bylo v našich silách. Nemilovali jsme svého bližního jako sebe sama a i láska k Bohu samému v nás mohla být tu a tam něčím zastíněna. Panovník Hospodin v prorokově výroku však nepřichází, aby nás trestal, ale aby se s námi smířil. To je naděje, ve které můžeme žít.
Všemohoucí Bože, smiř se s námi, i když nejsme hodni tvé milosti, a zachraň nás.