Naše měřítka hodnocení života a lidí vycházejí vždy ze subjektivních postojů, pocitů a domněnek, jsme lidé - ne Bůh. Víme to dobře a dobře a rádi na to i zapomínáme. Jako správní soudci pak míváme dojem, že se nám nikdo a nic do našeho soudu nemusí a nemá plést. Veškerý spor a různé pře visí pak jen na naší moudrosti a životních zkušenostech. Pravdou ovšem je, že nejsme těmi, kdo určují správnou mzdu za práci na vinici. Ovšem jen na nás záleží, zda v sobě necháme prostor pro Boží hodnocení a soud. Zda ve vší vážnosti zapojíme Boha Otce do hodnocení a pohledu na záležitosti života a lidí kolem nás a zda se přitom nebudeme brát zas až tak dramaticky vážně. To je také úkol pro dnešek a zítřky. *
Povstaň, Bože, kéž tvůj Duch ve mně přebývá a já dnes lépe dokážu posoudit, jak jednat a neklást překážky svým bratřím a sestrám...