Jako vězení byly dny prosté Hospodina. Jen jedna místnost. Šedé zdi a žádná okna. Žádná budoucnost. Minulost, co tíží. Přítomnost, co mi nedovolí se nadechnout. Jak ve tmě jsem bloudila životem. Jako zbavená zraku jsem narážela do překážek. Ztracená... Ale pak jsi mě vyvedl z toho místa. A najednou jsem se mohla volně nadechnout. Volně běžet. Smát se a radovat. Mohla jsem najednou poznat svět. Poznat tebe. Vidět barvy. Vnímat zpěv ptáků. Cítit vůni květin. Vstoupil jsi do mého srdce a zachránil mě před marností všednosti. Dal jsi mi nový život. Teď jsem svobodná...
Můj Pane, děkuji ti za dar života, děkuji ti za volnost. Děkuji ti za dar víry a za to, že víra v tebe neznamená vězení, ale otevřenou cestu...