Málokdo z nás asi zcestoval celý svět a setkal se s lidmi ze všech zemí, od východu na západ, z rozlehlých světadílů i nejvzdálenějších a nejmenších ostrovů. Všude tam jsou lidé, kteří chválí Hospodina, protože byli zasaženi jeho láskou – hladověli a lačněli, a byli nasyceni… Nepochybujeme o tom a uvádí nás v úžas, když slyšíme nebo čteme svědectví o tomto Božím jednání. Nejkrásnější div je ale nakonec to, co je mnohem blíže. Hospodin se slitoval a stal se pevným hradem mně i tobě. Tiší bouři mého života. Zachraňuje mne z tísně, když k němu v soužení úpím. Láme železné závory a rozráží bronzová vrata, která nás chtějí držet v otroctví.
Děkuji, Hospodine, že jsi vstoupil do mého „malého světa“ – do mého života. Děkuji, že činíš zázraky i mezi lidmi, kteří jsou kolem mě a za kterými mne posíláš.