Přemýšlejme, jaké signály Bohu svým životem dáváme. Jak vážně ctíme postavení Boha, jak respektujeme své postavení v rámci stvoření. Člověk se odjakživa snaží na Boha vyzrát, snaží se mu postavit na roveň, nerespektuje Boha jako Boha a sebe jako stvoření. Odtud pak vychází lidský hřích, který je spíš minutím cíle než morálním proviněním. Kdyby to bylo jen na nás, zřejmě bychom stříleli stále mimo cíl, bez možnosti uspět. Je zde však někdo silnější, kdo to s námi i přes naše nezdary ještě nevzdal - někdo, kdo je připraven znovu to s námi zkusit a zapomenout na staré hříchy - nikdo jiný než Bůh.
Dej mi, Pane, bdělé srdce, abych se nenechal svést k úvahám o své vlastní důležitosti; spíše mne nauč vyznávat tě a ctít jako svého Pána.