Naděje, kterou představuje víra v Ježíše Krista, není žádnou lacinou báchorkou o zásvětí, kde snad jednou bude dobře. Naděje, o které mluví Písmo, nespočívá ve stoickém klidu a opatrném vyčkávání, až to nějak dopadne. Křesťanská naděje má v sobě životní dynamiku, a proto jsou blahoslavení ti, kteří doufají v Hospodina. Ano, v Hospodina! Ne v to, že to nějak dopadne, ale v Boha, který je Bohem živých. Být účasten této naděje lze stěží z klidu obýváku, nýbrž tato naděje je plnokrevnou náplní našich životů. Nikoli fatalistické vyčkávání, ale hluboké nadechnutí, to je postoj křesťanské naděje a důvěry, která spoléhá na Boha, ať se děje, co se děje.
Pane, i když mám často pochybnosti, dej, ať neztrácím naději a mám v tobě blízkého přítele i pro chvíle, kdy mnoho naděje nezbývá.